O skautském duchu (práce k čekatelským zkouškám, sepsal MUDR)

Co je to vlastně ten Skautský duch? Poloprůsvitná postava Setona a Powella zjevující se o půlnoci na prázdných tábořištích a v opuštěných klubovnách? Jistě, že ne. Skautský duch je to, co dělá skauta skautem. Je to nepostradatelná část nás všech skautů. Skautský duch přežívá ve všech a ve všem, co vyjadřuje myšlenku skautingu. Angličtina vystihuje skautského ducha slovem spirit, což přesně odpovídá tomu, co toto slovní spojení znamená (podstata, nálada, kuráž, elán, odvaha, energie).

Dnešní mládež si velmi často neuvědomuje krásu přírody, čtení. Raději sedí v teple domova rozvalení na křesle, či guači, sledují přihlouplé televizní sitcomy nebo hrají hry na počítači, místo toho, aby se oddali tomu nejúžasnějšímu audiovizuálnímu studiu, o kterém se Hollywoodu jen může snít  -  své vlastní fantasii. A právě tato dobrodružství, mimo jiné, poskytuje skauting dnešním dětem. Náš oddíl se každoročně ocitá v jiném příběhu, který je i součástí celotáborové hry. Plavili jsme se po širém moři za pokladem na pirátské lodi, plnili jsme pro svého japonského pána Takeshiho bláznivé rozkazy s ochotou hodnou samurajů, ocitli jsme se na proslulém fantasy světě zvaném Zeměplocha, kde jsme se snažili získat co největší vliv v největším a nejsmradlavějším městě Zeměplochy  Ankh-Morporku. Společným elánem a nadšením, jsme těmto příběhům vdechli život. Ale nejen těmto třem, ale od revoluce dalším 17 nezapomenutelným táborům, které se nám všem vryly hluboko do paměti.

Náš oddíl se nevěnuje dětem jen o prázdninách na skautských táborech, jak by se podle mé práce mohlo zdát, ale i po celý rok, kdy pořádáme alespoň jednu dobrodružnou výpravu, a během týdne se děti scházejí na družinových schůzkách. Právě tam mají šanci seznámit se novými přáteli, naučit se poznávat přírodu, ale především získat morální kodex slušného člověka.

Být připraven. Být připraven utéci, když je někdo v nouzi? Samozřejmě, že ne. Naopak. Každý člověk by měl pomoci druhému, nejen když je v nouzi, ale kdykoliv. Bohužel se málokdo, takto chová. Nedávno jsem se svým dlouholetým kamarádem, který shodou okolností také chodil do skautského oddílu, ale do jiného než já, a který je nyní režisérem,  natáčel na sušickém náměstí fingovanou autonehodu. Nikdo z kolemjdoucích se nezastavil. Kdyby se danému člověku opravdu něco stalo, celé náměstí by nehnulo ani prstem. Zřejmě jsme s Láďou byli na náměstí jediní skauti.

Ale to jsem maličko odběhl od tématu (maličko? To byla vzdálenost jako na maratonu, ale zase jsem to stihl skoro stejně rychle jako Emil Zátopek :-). Každému skautu slouží jako morální kompas skautské ideály, předně se skautským slibem a skautským zákonem. Pokud se bude člověk řídit těmito pravidly, nemůže se, stejně jako námořník řídící se hvězdnými souhvězdími, ztratit (i když přiznejme si to, moře je divoké a zrádné, ale pokud je člověk vytrvalý, vždy se dostane tam, kam potřebuje).

 A pokud by váš kompas byl čirou náhodou zmagnetizován a vy si nebyli jisti, jestli se jím můžete řídit, a nebe bylo zatažené a nebyly by vidět hvězdy, věřte, že skautský duch, který je ve vás, vám ukáže cestu. Přesně takto dokázali přežít těžké časy skauti za okupace a poté v komunistickém režimu, když byl skauting zakázán a perzekuován. Často skautský duch a víra v Boha bylo to jediné, co je udržovalo při smyslech a pomohlo jim přežít ty těžké časy. Proto není divu, že po Sametové revoluci, začaly vznikat nové oddíly jako houby po dešti (i když ne každý má houby rád, ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát).

I u nás v Hartmanicích byl oddíl založen bratrem Balúem a dalšími nadšenými skauty, ve kterých skautský duch dřímal v letech komunistické demagogie. Konečně se všichni mohli plně a veřejně věnovat tak dlouho zakazovanému a režimem nenáviděnému koníčku. Bratr Balú se pro nás stal skoro otcem (skoro otcem? Vždyť je to můj biologický otec, ale myslel jsem to obrazně a hlavně i pro ostatní členy našeho oddílu), kterému jsme mohli svěřit své problémy, a on nám rád pomohl. Nyní, když zakladatelé našeho oddílu jsou již ve skautském důchodu, jsme přebrali oddíl my, kteří jsme byli již od malička vychováváni ve skautském duchu, a předáváme dál zkušenosti a ideály, které jsme za ta léta strávená ve skautu získali a nasbírali.

Do našeho oddílu chodí i děti ze sociálně slabších, či neúplných rodin a právě u těchto dětí plní skauting funkci výchovnou a sociální tak, aby i z těchto dětí vyrostli mladí lidé, kteří budou plnohodnotnou součástí naší společnosti a kteří budou moci jít příkladem následující generaci.

Co dále napsat o skautském duchu? Snad už jen to, vedle všeho již zmíněného, že bychom se měli každý na chvíli zastavit a zamyslet se sami nad sebou (vím co by vás mohlo napadnout- jsme dost úžasní, ale trocha pokory není na škodu). Protože člověk by se měl podívat do svého nitra a zjistit kam vlastně směřuje a jaké je jeho poslání na tomto světě. Bez opravdové znalosti sebe sama není možné se posunout, ani být dobrým vůdcem. I když dost často mi připadá, že ve svém nitru bloudím jako v neprostupné džungli a v dálce slyším masožravý kmen domorodců, jak chystá  ohniště pro jejich nový úlovek. A je to právě skautský duch, který mne ve šviháckém klobouku a s bičem v ruce zachraňuje ze spárů lidožroutů. Zřejmě si už utíráte studený pot z čela a říkáte si, že už jsem to s tou fantazií zase trochu přehnal.

Třeba by se mnou Svojsík v něčem nesouhlasil, ale každého z nás skautský duch oslovuje jinak. Ale co je stejné a co nás všechny spojuje je snaha předat odkaz zakladatelů skautingu dalším generacím.

    1. skautský oddíl GABRETY Hartmanice                                                                                                                                                       © webdesign peedee