PO STOPÁCH
ZTRACENÝCH DÍVEK - výprava konaná dne
13. března 2011
Když jsme došli do Štěpanic, tak jsme měli
hledat nějaké papírky. Rysové měli hledat tmavomodré papírky a Veverky měly
hledat světle modré papírky. Na nich byla napsaná jména ztracených dívek. Hra
probíhala nesmírně napínavě. Nikdo už nevtipkoval, spíše jsme mlčeli a zaujatě
prohledávali různé pařezy a stromy. Na konci na nás čekal náš vedoucí Petr.
Rysové vyhráli, první odevzdali papírky a k tomu jich měli více než
Veverky.
Potom
jsme šli k lesu a tam jsme
se nasvačili. Petr nám rozdal staré letecké mapy,
na niž bylo namalováno okolí
Štěpanic v minulosti, pak nám rozdal
další mapy s okolím Štěpanic ze
současnosti. Křížkem bylo označeno místo, kde se
naobědváme a mlýn, kam unesl
mlynář ty dívky. Šli jsme do lesa podle mapy. Tam
jsme si zahráli hru „Chyťte
mlynáře“. Hrálo se to tak, že jsme se rozdělili na
Rysi a Veverky. Každá
skupina měla jednoho mlynáře, který měl ruce
obalené moukou, a jednoho
komplice, který má za úkol mást
pátrací skupinu cizí družiny. Pátračka měla
za
úkol zabít cizího komplice a také
zpacifikovat mlynáře, chytit ho a svázat do
šněrovačky. Šněrovačku nikdo neměl, takže nám
zbylo jenom ho svázat obyčejným
provázkem. U Veverek byl mlynářem Šafi a komplicem
Pepa. Janička měla chodit
jen tak kolem a mást ostatní. V pátračce jsem
byl já, Anička a Štěpán. U
Rysů byl mlynářem Kryštof, komplicem Kiryll, Kuba
mátl ostatní a pátračka byla
Honza a Olda. Poprvé vyhráli Rysové, protože Pepa
střelil mlynáře Rysů.
V druhé hře jsem byl mlynářem já, komplicem
Anička, Šafi mátl ostatní a pátračka
byli Pepa, Štěpán a Janička. U Rysů byl mlynářem
Kiryll, komplicem Honza,
Kryštof mátl a pátračka byli Olda a Kuba.
Tentokrát vyhrály Veverky, protože
jsem Kryštofa donutil tím, že jsem běhal kolem, aby mě
zastřelil.
Po
hře jsme vzali mapy. Petr nám řekl,
že máme najít cestu. Řekl nám, že cesta vede
největším kopcem. První ho našli
Rysové. Šli jsme do kopce, byli jsme tak
zadýchaní, že nám nezbyl dech na
povídání. Za chvíli jsme došli ke
krmelci. Odložili jsme si baťohy. Petr nám
řekl, že máme jít do lesa a najít něco
zvláštního. Šli jsme přes lesní
pahorek
a uviděli jsme stavení. Nebylo zrovna
nejmodernější ani zrovna nejstarší.
Čekali jsme, než přijde Petr. Petr furt nepřicházel, takže jsme
se pomalu
vraceli, když v tom jsme uslyšeli Štěpána,
jak volá, že se máme vrátit.
Byl jsem trochu naštvaný, protože jsem to stavení
našel já a Štěpán řekl, že to
stavení není zvláštní. Došli
jsme zpátky na lesní pahorek. Tam čekal Petr a
řekl: „Vidíte tu zeď?“ Odpověděli jsme, že ano.
Znovu řekl, že máme jít do lesa
a hledat něco zvláštního. Petr běžel do lesa.
Běželi jsme za ním. Petr se
zastavil a řekl, že za ním nemusíme běhat, že nás
prý může zavést blbě. Tak
jsme hledali a Honza běžel za Petrem. Když jsme našli
kamenné zdi, zjistili
jsme, že se jedná o kamennou pec, která je
větší než dva metry. Petr se
Štěpánem tam už čekali. Byli v peci. Šli jsme
dovnitř. Petr nám řekl, že
se tady pekly ztracené dívky a když byly upečeny, vzali
jejich kosti a dělali
z nich parfémy. Všichni jsme se divili, jak někdo
mohl šahat na mrtvoly a
dělat z nich parfémy. Pak jsme se vrátily ke
krmelci, vzali jsme si baťohy
a šli na místo, kde se máme naobědvat.
Šli jsme z kopce a došli jsme
k potoku, šli jsme po proudu a našli jsme starý mlýn. Nebyl to však ten
správný, tak jsme šli dál. Došli jsme k místu, kde potok spojoval jeden
spadlý strom. Přešli jsme potok a Petr řekl, že je to místo, kde se máme
naobědvat. Připravili jsme si chrastí a dřevo na oheň. Rozdělili jsme se na Rysy
a Veverky. Postavili jsme si ohniště. Rysové měli oheň zapálený dřív než
Veverky. Veverky nakonec oheň taky rozdělaly. Měli jsme udělat těstoviny
s boloňskou omáčkou. Začali jsme vařit vodu, pak jsme tam dali špagety. Na
pánev jsme nakrájeli cibuli a dali jsme maso z konzervy. Za chvíli jsme
tam dali i omáčku. Když jsme dovařili, tak Petr zhodnotil nepořádek kolem
ohniště, chuť jídla a oheň. Oheň měli dřív Rysové, nepořádek kolem ohniště byl
stejný a Veverky měli lepší chuť jídla.
Po obědě jsme měli rozluštit šifru,
která měla označit místo, kde byly dívky pohřbeny. Než jsme jí rozluštili, tak nám to dalo
zabrat. Pod šifrou vyšla ŠVESTKA. Vyndali jsme mapy a měli jsme najít, kde se
momentálně nacházíme a pak pokračovat na Sloní mlýn vyznačený na mapě. První to
našli Rysové a šli směrem na mlýn. Veverkám to trvalo dýl. Když to veverky
našly, tak rychle běžely za Rysi, ale už je nedohnaly. My, Veverky, jsme
dorazily k potoku a šly jsme po proudu. Našli jsme několik baráků a
nevěděli jsme kudy máme jít, ani mapa
nám nepomohla. Chvilku jsme bloudili a pak jsme se vydali na kopec. Mysleli
jsme, že nerozhlídneme a uvidíme ostatní děti. Spletli jsme se, viděli jsme
jenom kopce. Na jednom kopci něco vypadalo jako budova, šli jsme na kopec, ale
nic tam nebylo. To co nám připadalo jako budova, byly stromy u sebe. Byla tam
jenom dřevěná ohrada, tak jsme se vrátili zpět. Pepa řekl, že když nevíme, kde
jsme, že se vrátí zpět do Hartmanic. Volali jsme na něj, ať se vrátí, ale on
dělal, že neslyší. Najednou jsme zahlédli dvě osoby, jak sestupují
z kopce. Pepa běžel za nimi, aby se jich zeptal, kde je Sloní mlýn. Paní
naštěstí věděly, kde to je. Najednou se ozval Aniččin mobil. Anička hbitě
sundala baťoh ze zad a vytáhla mobil, který hrozně řval. „Haló“ zamumlala do telefonu
rozechvělým hlasem. Byl to Petr a my jsme byli rádi, protože jsme se nemohli
dočkat na mlýn. Petr se zeptal, jestli je tam někdo s námi a že si chce
ověřit, kde jsme. Předali jsme telefon jedné paní. „Dobrý den“ řekla a my jsme
napjatě poslouchali. Paní típla mobil a řekla, že Petr chce, aby nás dovedly na
most ve Štěpanicích. Šli jsme přes dva kopce a najednou, když jsme došli na
druhý kopec jsme uviděli Štěpanice. Paní nám ukázala, kudy máme jít. Když jsme
došli k mostu, tak jsme si sundali baťohy a opřeli jsme se o zábradlí.
Po chvilce jsme se začali nudit a tak
jsme šli k potůčku a házeli jsme tam kameny. Najednou jsme uslyšeli auto,
byl to pán Bauch a odvezl si Štěpána a Pepu. Pak přišli Rysové s Petrem.
Vrátili se ze Sloního mlýna, který Veverky nenašly. Vypadalo to, že Petr
spěchá. „Rychle za mnou“ řekl. Rozdal nám ponožky vycpané novinami a řekl nám,
že si zahrajeme hru. Rozdělili jsme se opět na dvě družstva a Petr se přidal
k Veverkám. Museli jsme trefit soupeře, který pak vypadl. Rysové protestovali,
že Veverky mají více ponožek a Petra, a že to není fér. Začali jsme hrát.
Veverky byly ostražité jako lišky, ale přesto vyhráli Rysové. Ve druhé hře
vyhrály Veverky.
Potom
jsme všichni šli směrem na
Hartmanice. Cestou jsme hráli letadlo a vyhrál Olda.
Došli jsme do Hartmanic.
Ostatní šli domů a Prášilští
šli s Petrem do klubovny vrátit tam míčky.
Mezitím přijel taťka a i my jsme odjeli domů.
Nejvíce se mi líbilo, jak jsme sami
vařili oběd na ohni. Taky se mi moc líbila hra „Chyťte mlynáře“. Dále jsem zjistil,
že se musíme naučit pracovat s mapami a lépe se orientovat v terénu,
abychom příště už nebloudili. I když jsme nenašli Sloní mlýn, tak se mi celá
výprava moc líbila a měl jsem z ní plno pěkných zážitků. Příběh o
ztracených dívkách byl velice zajímavý a zároveň strašidelný.
Karel Hanzlík
