Sváteční říjnová výprava (28. října 2013)
V
pondělí 28. října jsme se sešli v Hartmanicích na náměstí a čekali na
příjezd autobusu. Pan řidič byl mírně šokován počtem nastupujících a
hlavně samostatně platících cestujících. V Petrovicích jsme vyskočili a pokračovali pěšmo směr Volešek. Když jsme se dostali na konec civilizace (skončila asfaltka), vyslali jsme dva zvědy na průzkum, a čekali na jejich návrat.
Po několika minutách se z lesa vyřítil Kryštof, jak kdyby ho poháněla křídla z mýdla a po kouscích z něj vypadlo: Pře-pa-de-ní ... za-ja-li To-míka! Okamžitě jsme byli na nohou a vyrazili na osvobozovací misi. Po krátkém, leč urputném boji, jsme ho osvobodili. Až po několika minutách nám došlo, že to byl boj vskutku bratrovražedný, neb z "nepřátel" se vyklubal náš spřátelený oddíl z Hlavňovic, s Petrem v čele.
Takto jsme se přenesli o 96 let zpět a ocitli se v kůži českých legionářů po bitvě u Zborova. Z přeživších se zformovaly 4 jednotky, které se vydali hlídat hraniční cestu. Následoval jednoduchý úkol: dopravit "tichou poštou" vzkaz veliteli. Někteří se poté vydali v obrněném vlaku transsibiřskou magistrálou do města Vladivostoku, jíní běželi dobýt obrněné město. Někteří jen zmateně hledali obrněnou věc...
Nicméně i tak jsme se nakonec shodli kudy dál a vyrazili
vpřed. Menší šok nám připravili
Králíček s Fíkem a Andy, kteří nás dojeli ve skutečném obrněném vlaku
značky Nissan. Naložili jsme starce a těhotné ženy a dojeli do cíle.Opět jsme se octli na táboře. Sice téměř o 4 měsíce déle než obvykle, ale díky krásnému počasí to bylo stejné jako v létě. Na kamnech po chvilce vzplál oheň a my se za zvuku škvařících se buřtů a šermu opékáků pustili do oběda. Po krátkém poledním klidu někteří z nás oprášili znalosti azbuky a vydali se hledat důležité budovy ruského města. Podle nich pak vytvořili mapu.
Pak jsme už jsme se vydali směrem ke Kochánovu. Před mlýnem se Hlavňovičtí oddělili a my vykročili ku Hartmanicím. Cestou jsme ještě doplnili vysychající zásoby vody. Přes Mochov a Těšov jsme se pak dostali do Chlumu, kde zvítězila kolektivní únava a my poslední kilometr dojeli autobusem. Do Hartmanic jsme tak dorazili s posledními paprsky podzimního slunce.
Tomáš
» fotogalerie z akce
1.
skautský oddíl GABRETY Hartmanice
© webdesign peedee
