Výprava na Svárožnou (17. - 19. 9. 2021)
Loni nám výpravu na Svárožnou zhatil covid, a tak téměř s ročním
odkladem jsme konečně mohli vyrazit téměř až na hranice s Německem, na
starou vysloužilou ubikaci roty pohraniční stráže. Téma střežení hranic
také provázelo celou výpravu.
Celá parta účastníků
/Vašek, Anička, Karel, Terka, Matýsek, Julča, Johanka, Ája, Anička M.,
Jaruška a Anička Tkanička .../ dojela autobusem do Železné Rudy, kde
jsem naložila slabší kusy a jela napřed chystat večeři. Zbytek
osazenstva hezky cupital pěšky až na základnu. Po ubytování už za světla
baterek a petrolejek jsme se nadlábli večeří a po setmění venku v
houští vyslechli historku jednoho z pohraničníků roty - odvyprávěl
repektive přečetl příběh, který se udál v pátek 17. září 1976... závěr
jeho povídání doprovodilo vytí utopeného psa Kazana.
Druhý den
ráno, po krásném protažení při rozcvičce, zapěly děti od plic budíček
ostatním /ještě spícím/ vedoucím. Po snídani děti poskládaly
rozstříhanou zprávu o tom, jak to bylo za komunismu při hlídání hranic.
Dopoledene tomu byla věnována hra - děti si měly překreslit mapu, kde
byly vyznačeny hranice, pak místo, kudy vedly ostnaté dráty a místo
střeženého území. Pak běhaly ven a hledaly souřadnice, které pak
doplňovaly do mapy se symboly: střílet, zatknout, případně nestřílet -
to už byl zběh za kopečky.
Před obědem ještě na chvíli přijela
Koule (+ Luky a Votík), vedoucí po obědě zalehli, a tak jsem na výpravu
průzkumu hranic vyrazila s dětmi jen já. Našli jsme autentické relikvie
- sloup se zarezlými ostnatými dráty. Skoro všichni jsme si vzali
kousek na památku.
Pak jsme ještě zažili dobrodružství při překračování potoka (Ája si namočila nohy a boty) a výrazně posilněni borůvkami jsme vystoupali do kopce až k Praze (děti měly pár nápověd, jak ji najít - byl to takový kamenný památník PS s nápisem Praha). Po návratu zpět jsme nachystali dřevo na večerní opékání a děti si zahráli hru střežení hranic (přetahování dovnitř a ven z vytýčeného kruhu). Pak už jsme usedli k ohni a opekli dobroty k večeři. Děti si pak ještě dlouho hrály na dinosaury a pračlověky (že by vzpomínka na tábor?). Za tmy jsme se vrátili do budovy a okolo desáté ulehli k spánku.
Druhý den
dopledne jsme hráli několik her: závod, kdo nejdál
donese lísteček se svým jménem, potom
kodování čísel ("odmačkávání"
číselné řady od 1 do 15) a pak ještě na
plížení k hranicím (tam se měl ukořistit
papírek s co nejvyšším čísem). Pak
následoval oběd a úklid a odpoledne jsme vyrazili na
procházku ke kamennému moři. Po cestě jsme hráli
na pilota. Pak už jen dobalit, rozloučit se se Svárožnou a zase
pěšky na autobus do Železné Rudy (vyjímku měla
Ája, protože jí nedoschly boty a Terezka, protože je
ještě školkáček). Výprava byla moc fajn a
už se určitě všichni těšme na ty další,
snad jich letos bude víc!!!
Pak jsme ještě zažili dobrodružství při překračování potoka (Ája si namočila nohy a boty) a výrazně posilněni borůvkami jsme vystoupali do kopce až k Praze (děti měly pár nápověd, jak ji najít - byl to takový kamenný památník PS s nápisem Praha). Po návratu zpět jsme nachystali dřevo na večerní opékání a děti si zahráli hru střežení hranic (přetahování dovnitř a ven z vytýčeného kruhu). Pak už jsme usedli k ohni a opekli dobroty k večeři. Děti si pak ještě dlouho hrály na dinosaury a pračlověky (že by vzpomínka na tábor?). Za tmy jsme se vrátili do budovy a okolo desáté ulehli k spánku.
Pídý
» fotogalerie z akce
1.
skautský oddíl GABRETY Hartmanice
© webdesign peedee
