-=GABRETY Hartmanice=-

Neděle 17.7.
Tábor vypukl netradičně: Pídý, Anička M. a H., Johy a Matěj už tábořili na Volešku s dětmi z dětského domova a ostatní dorazili buď hasičským transportérem, část pěšky z Petrovic a někteří autem s rodiči...no prostě, nakonec jsme se všichni sešli na tábořišti v odpoledních hodinách. A letos nás bylo opravdu požehnaně: 30 dětí a +- 15 vedoucích (jejich počty se mírně měnily). Večer po večeři vypukla etapová hra. Děti se usadily v jídelně a přišel mezi nás Alois Jirásek. Představil nám hlavní slovanské bohy: Peruna, Běloboga, Černoboga a Živu. Poté zadal dětem úkol - nasbírat nějaké obětiny, které budou potřebovat na zítřejším ranním obřadu obětování bohům. Začalo se smrákat a všechny děti se postupně uložily k spánku a vedoucí čekala první táborová rada.

Pondělí 18.7.

Kdo by byl tušil , že dnešní den začne opravdu brzy! Vstávali jsem před pátou a následovali praotce Čecha (= Honzíka) do země zaslíbené. Vzali jsme s sebou obětiny, které pak byly postupně vhozeny do ohně obklopeným bohy. Děti se bohům představily. Po obřadu měly najít 9 symbolů Peruna (na jejichž rubu byla šifra: Praotec Čech vystoupal na horu Říp) a opravdu - za svítání jsme dorazili do země zaslíbené, zvěře i ptáků plné, kde jsme se usídlili. Byl to náš tábor - země česká! Dopoledne ještě bohové rozlosovali složení týmů, ty pak odpoledne při hře "Lovení zvěře a sběr plodin" vysoutěžily pro svůj tým kmenové zvíře. Byli to medvědi, zající a lišky. Navečer musely týmy vyrobit záhonky na bylinky, o které se pak celý tábor staraly. I dneska bylo parádní slunečné počasí.

Dnešní den patřil Krokovi (=Fík) a jeho třem dcerám: Kazi (=Klárka), Tetě (=Šáša) a Libuši (=Koule). Dopoledne vyráběly týmy sošky Peruna. Odpoledne měly týmy vybudovat nové sídlo - Vyšehrad...stavby to teda byly dost pochybné, ale nakonec vztyčily Vyšehrad všechny tři týmy. Vpodvečer musely děti najít a přinést několik bylin, které Kazi a Libuše potřebovaly k věštění. Dneska byl hic, tak jsme se osvěžili v hrázi.

Ezoterický a tajemný den plný věštění přinesla kněžna Libuše. Dopoledne se věštilo a pak se hrál "gamebook" - týmy čekalo několik míst v táboře a jeho nejbližším okolí a zábavná a taky tajuplná výprava za knížetem Přemyslem - zatí, jen formou zábavného textu a odpoledne doopravdy. Bylo šílené vedro a týmy doputovaly postupně až na Suchou, kde jim Přemysl Oráč (=Lukáš) zadal úkol: vyorat několik brázd a posbírat vyorané brambory. Byla to zábava i když se u toho všichni dooost zapotili! orba

Dnešní den opepřil svojí silou a statečností udatný Bivoj (=Kopy). Týmy nejdříve musely najít všech 9 částí mapy /ukrytých po táboře/, pak co nejrychleji mapu složit a vyběhnout na Kavčí horu hledat kance, který se ukrýval v kapradí. Odpoledne musely týmy co nejrychleji dovléct kance (špalek) od hráze na kopec. Další etapou bylo najít co nejvíc srdíček ukrytých v lese za teepee, na kterých bylo napsáno Kazi nebo Bivoj a potom z nich museli udělat co nejvíc párů Kazi + Bivoj. No a pak už nás čekala velká zábava- svatba Kazi a Bivoje. Aničky šly za družičky, nechyběl novomanželský tanec (kanec), hod svatební kyticí a pak už Bivoj drapl Kazi a odnesl si ji do teepee. Večer jsme poseděli u táborového ohně a vstřebávali dojmy z uplynulého dne.

Pátek 22.7.
V pátek přišel na řadu v našich pověstech Oldřich (představovaný kým jiným než Oldou).. Oldřch vyzval děti ke stopování jelena, který mu unikal v bučině za táborem. Olda okoštoval jelení bobky a vyběhl do houští následován dětmi. Hnán představou, že dožene a uloví jelena nakonec překvapivě narazil na Boženu (Hanka) perúc v potoce prádlo. Hned se do ní zamiloval. Týmy mu pak měly pomoci se sepsáním milostné básně. Navečer jsme si zas udělali táborák.

Dnes jsme vztyčili rozcestník, který usnadnil orientaci v táboře, neboť nám ujasnil, kde najít Neumětely, Perúc, Koupaninu či Posteloprdy. Také nás čekal neobvyklý den, kdy děvčata bojovala proti klukům - vypukla totiž dívčí válka! Začali jsme tím, že jsme se pomalovali bojovými barvami. Poté se dívky měly ukrýt v lese a po dobu bubnování je kluci hledalo. Potom se role vystřídaly. Odpoledne už došlo na boj. Dívky zajaly Ctirada (= Honzík) a odvlekly ho na Děvín. Kluci ho pak vysvobodit. Boj to byl lítý a neúprosný a Ctirad byl nakonec (opakovaně) osvobozen. Vpodvečer byla poslední část dnešní etapovky - za předem určenou dobu musel tým holek i tým kluků naházet co nejvíc míčků na protivníkovo území. Všechny tyto hry bylo těžké obodovat, a tak dnešek přinesl plichtu. Večer však úplně někončil, v noci se konal bobřík odvahy. Děti šly samostatně za svitem bludiček, na půli cesty se musely podepsat a potichu vyčkat na ostatní. Cestou zpátky přes les do tábora je ještě postrašil kostlivec.

Po včerejším polojasnu přišel zas jasný a teplý den. Dnešní pověstí byla o Horymírovi a Šemíkovi. Dopoledne musely děti do dolů a ve štolách pátrat po nářadí (byly to tunely z dek a plachet, pod kterými se pořádně zapotily). Odpoledne se musely z "hořící vesnice" zachraňovat nejrůznější vybavení (různě bodově ohodnocené) jen po dobu, kdy hořel provázek na trojnožce.
Postupně se za námi na návštěvu trousila spousta rodičů a taky přijeli mladší členové oddílu (Táda, Jára a Vojtík). Později odpoledně - to když byl Horymír zajat a hrozila mu poprava, přál si naposledy se projet na svém věrném koni Šemíkovi, který s ním pak skočil do Vltavy - pro naše tři týmy byla připravena strastiplná trasa (podlézt síť, slalom mezi plaňkami, promotat se tvarem trojlístku kolem trojnožky, podběhnput točící se lano, prolézt kozou na dřevo a překonat hráz - suchou či mokrou nohou), kterou zdolávali Horymírové na koni Šemíkovi (na tyči). Večer jsme poseděli u ohně a opékali buřty.

Pondělí 25.7.
Zavítal za námi Tomáš a mimo sebe přivezl i nákup :) Dnešek přinesl spoustu dobrodružství spolu s Českým "Oddysseem" Bruncvíkem. Dopoledne si děti složily lodičky z papíru a pak měly týmy vytvořit model Jantarové hory (u které Bruncvík ztroskotal) - etapa pak byla jasná: na 3 fouknutí do papírové loďky se ji pokusit dostat co nejblíže k Jantarové hoře. Těsně před obědem (tak, aby si jídlo mohly zasloužit) musely děti trefit papírového koně, jakmile toto zvládly, tak jednoho člena vložit do provazové sítě a donést ho k jídelně. Na plné čáře vyhráli Medvědi. Odpoledne si týmy vyrobily loďky a v co nejlepším čase zdolaly předem určený úsek potoka a dopluli až do hráze. Etapa to byla výborná, protože už zse bylo nepříjemné vedro. Před večerkou, když už se začalo smrákat musely ještě všechny děti projít několik stanovišť, která představovala Bruncvíkova dobrodružství /loď, jantarová hora, pták noh, lev, drak, král Olibrius a bazilišek/.

Úterý 26.7.
Po dlouhých dnech veder se nebe zatáhlo a občas nám i sprchlo. Dnešní část starých pověstí českých představovala ta o Durynkovi a Neklanovi. Velmi temný příběh začal výlovem rybiček pusou z vyznačení "vysekané díry v ledu" (kruh z lana) Po rybníce (prostor určený lanem) se potácel Durynk, který se snažil stnout papundeklovou sekerou hlavičky dětí. Odpoledne jsme pokračovali v morbiditě - tři oběšenci (šité hračky) drželi v ručce šifru, která týmy vyzvala následovat setnuté hlavy Zbislava (naštěstí jen obrázky) - hlavičky v bublinách sdělily další zprávu: "najděte osiku a naučte se vázat oprátku", tato bizardní stopovačka vedla k osikám, kde byly připraveny uzlovačky a návod, jak uvázat šibeniční uzel neboli oprátku. MY vedoucí jsme se při přípravě této etapy dost vyřádili! Večer jsme pekli pizzu a nebylo to první táborové pečení - pekl se báječný kváskový chleba. No a taky měly dnes svátek Aničky...všechny 4!

Středa 27.7.
Rozdělili jsme se na 2 party, jedna skupina šla do Petrovic plnit bobříka plavání (lov byl velice úspěšný), zbylé děti hrály hry v táboře. Po pozdějším obědu následovala další pověst: o kouzelníkovi Žitovi. Žito byl velký šprýmař - nejdřív týmy čekala přehazovaná s balónky naplněnými vodou a pak si zahrály živé pexeso (dvojice tvořili vedoucí vydávající stejný zvuk zvířete, jen Bucka byla furt ryba, protože zrovna dělala jedno ze tří orlích per, no jasně - mlčení). Další část odpoledne respektive už večera si děti musely v týmu vybrat dva kohouty, kteří se snažili jednak tak vypadat a ti pak vezli (na bývalém Batmobilu) Kouzelníka Žita (=jednoho z členů týmu) co nejrychleji slalomem kolem snopů obilí (= kapradí).

Čtvrtek 28.7.
Dalibor z Kozojed nám zříjemnil dnešní den. A nejen hrou na housle. ZAčalo se netradičně vzpomínkou na Daliborova pradědu, který bojoval po boku Jana Lucemburského v bytvě u Kresčaku. Rytíře v bitvě a krále Jana představovaly pomalované dřevěné špalíky, na které se děti pokoušely trefit barevnými kroužky anebo se je snažily shodit...všechny až na krále. Odpoledne pak musely týmy vylézt na věž Daliborku /smrk za stany)pro šifru na notové osnově: " sežeňte jídlo podle seznamu" - to bylo k dostání v tržnici "U Krmelce", kde prodávaly Anička a Pídý (a na černém trhu i Sergej - Kislík). Poté, co děti sehnaly suroviny podle seznamu, vrátily se do tábora, kde je v košíku (= kotlíku) vytahovaly Daliborovi do věže. Večeři si pak týmy vařily samy, Dalibor jim zanotoval, kde hledat kotlíky se surovinami. Vařil se dhal z červené čočky (další náš zářez do skautské kuchařky).

Pátek 29.7.
Vzhledem k tomu, že nás čeká balení a bourání chystal se dopoledne slavnostní oheň a fakule. Odpoledne pak podstupovaly týmy nezvyklou stopovačku podle fotek, které jim určily, kam jít dál. Cestou sbíraly děti názvy všech pověstí, které jsme tu prožili. Doprovod jim dělal opat, neb na konci došlo na hledání opatovického pokladu. Bohužel velké vedro, které panovalo vystřídal silný a vytrvalý déšť, zrovna když děti opustily tábor. Děti i opati se vrátili promočení na kost. Poklady byly ukryty tam, "kde voda šplouchá" - v brutaru, várnici u latrýn a várnici na šťávu.

Sobota 30.7.
Na ranním nástupu byly vyhlášeny výsledky osobního bodování i bodování týmů, předány diplomy, pamětní listy a táborové placky. Pak už se jen balilo a bouralo - naštěstí sluníčko vysušilo všechny plachty (protože v noci lilo a byly dost mokré) a rozpršelo se (ale brutálně) až při nakládání podsad. Pršet přestalo až večer. Děti byly unavené a zmrzlé, a tak jsme závěrečný táborák zvládli jen my vedoucí, kteří jsme zůstávali dobourat...no tak holt za rok!