Úklid Šumavy (15. 10. - 16. 10. 2022)
Nebe bylo zahalené šedivými podzimními mraky a situace na radaru pro nás nevypadala příznivě. Stručně řečeno mrholilo, místy i lilo a to celý den. Proto na Rudě zvolila Bucka a Anička nutný doping - coffee to go z Cross Café.
Vyrazili jsme směrem na Špičák a nepřízeň počasí glosovali slovy: "...to se roztrhá!"; "Pláštěnky zatim necháme v báglu." a podobně. Cestou už se sem tam objevilo pár odhozených odpadků (a dokonce jeden pop-it, který si zabavil Tadeáš).
U železničního viaduktu nás Anička nasměrovala na kešku, kterou děti vzápětí našly. Cestou dál na Špičák jsme potkali neodbytného Němce, který komentoval dnešní den jako "Scheisswetter", na to jsem mu přisvědčila a to jsem neměla dělat, protože pak už jsme se ho málem nezbavili, pořád nám nabízel pláštěnku a nemohl pochopit, že skaut je nepromokavý.
Na Špičáckém Sedle jsme si dali svačinu, ochutnali hnětýnky od Matoušků a pokračovali dál až na Černé jezero, tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. Po pečlivém uvážení a studiu mapy odešla skupina A vedená Ájou a složená z Aničky S., Johy, Juli, Tády, Laury a Kláry nahoru dokopce na Čertovo jezero a pak na Svárožnou. Skupina B ve složení Bucka, Ani M. a Pídý obešla Černé jezero, úspěšně minula Bílou Strž a vystoupala na Ostrý. Nebylo vidět na krok, vítr fučel, pršelo a byla zima, a tak jsme z hřebenu nakonec sešly na německou stranu a šly pod hřebenovkou až pod Svároh, na který jsme se pak zdárně vyškrábaly. Počasí tu bylo stejně hnusný jako na Ostrým. Pak už jsme jen klesaly dolů. Kamenným mořem, stezkou bohatě zalitou pramenem vody...no spíš potokem a tak různě. Nohy už nás bolely (já měla otlačené malíčky do modřina pár puchýřů :), a tak světla Svárožné byla pro nás jak krása perníkové chaloupky pro Jeníčka a Mařenku. Děti tam byly, dorazily v pořádku, ale Olda zmizel. Zapojili jsme všechny do přípravy buřtguláše (děti už doteď stihly oloupat brambory a posléze, zatímco jsem zažíhala topení na pokojích, spálit cibulkuú. Sice jsme si na guláši pošmákli až v půl devátý, ale to bylo to poslední (po vyzutí,svlečení mokrých svršků a zahřátí u kamen), co nám chybělo ke štěstí. Zalehli jsme zmožení velmi brzy a usnuli vzápětí.
Druhý den po snídani jsme se s Buckou pustily do mytí oken, Anička postavila stan, který jsme museli nafotit (peníze na něj byly z projektu). Potom jsme se dost tragicky pokusili rozdělat oheň z mokrého dříví a ohřát guláš v novém kotlíku (taky s potřebou nafotit). Mno jako...lehce ohřátý byl...k jídlu to taky bylo. Pak jsme pobalili, poklidili a vyrazili do Rudy na autobus.Jojo, vláčeli jsme ty dva stany, věci na mytí oken a bednu se zbylým proviantem (holt se s Oldou počítalo i na cestu zpátky...ehm). Sluníčko svítilo a hřálo a byl nádherný podzimní den - škoda, že nebyl včera!
Nad Železnou Rudou Anička nasměrovala děti k další kešce a pak jsme si sedli/lehli do trávy, užívali slunička, obědosvačili a bylo nám skvěle! Pak šupky hupky na bus a domů!
Odpadků v přírodě moc nebylo, nejvíc u silnic a na parkovištích, takže čuníci, co si přivezete autem, tak si zase pěkně odvezte!!!
Pídý
» fotogalerie
1.
skautský oddíl GABRETY Hartmanice
© webdesign peedee
